Panta rhei
(Jan Pouska/ Luděk Schmoll)

Jak moudrý muž musel kdysi žít
tu pravdu znej navěky
vzdor přísahám dvakrát nevstoupíš
do stejné řeky

Já nevěřil knihám pradávným
a zkusil jí zbavit pout
tu strhla mne a já bez dechu
bráním se utonout

Ref:.
V podivném rozmaru naději dáváš
v podivném rozmaru bereš ji zpět
pro míle samoty - vím, žádná sláva
a proč to říkáš teprve teď

Zas půjdeme zemí zbrázděnou
od dvou srdcí do dvou stran
snad vyhledám tiché závětří
a zbavím se chladných rán

Můj další děj bolí vzpomínkou
to nezměním, děj se, co děj
a na jazyk se mi vtírají
ta dvě slova: Panta rhei

Ref:.
V podivném rozmaru naději dáváš
v podivném rozmaru bereš ji zpět
pro míle samoty - vím, žádná sláva
a proč to říkáš teprve teď

Můj další děj bolí vzpomínkou
to nezměním, děj se, co děj
a na jazyk se mi vtírají
ta dvě slova: Panta rhei
jen dvě slova: Panta rhei
ta dvě slova: Panta rhei
jen dvě slova: Panta rhei
ta dvě slova: Panta rhei
jen dvě slova: Panta rhei
ta dvě slova: Panta rhei .....