Rozprava o kometě
(Stanislav Kouba, Lukáš Šebesta/ Luděk Schmoll)

Je válka druhý rok a v srubech poblíž hranic
je vítězství mi na nic, sám sebe porážím
Dnes dali království za obrněné vozy
mí maršálové strozí na malém nádraží

Byl zvláštní ten pocit, můj přítel - jeden z mála
krok za magacínem na nebe pohleděl
kde v mrazu do noci vlasatice vlála
a zasněn, co by ne, mi potom pověděl

Možná se zasměješ, vždyť znáš mě jako hrubce
a přeci tajemnem se trápím nadmíru
zda je tu naděje, že najdem jehlu v kupce
zda sami zůstanem v tom širém vesmíru

Zdali tam někde dál na kometách či hvězdách
žijí tvorové, moudří aspoň zčásti
či zdali generál ze životra je vytáh'
a spisy mírové mlčí, když zbraně chřetí

Zdali se do plesů zdobí z ptačích křídel
a šperky stříbřité zavěsí na šíje
či zdali bez hlesu zhloupnou jak my lidé
tam je tvůj nepřítel, tak jdi a zabíjej.

Možná se zasměješ, vždyť znáš mě jako hrubce
a přeci tajemnem se trápím nadmíru
zda je tu naděje, že najdem jehlu v kupce
zda sami zůstanem v tom širém vesmíru

Je válka druhý rok a v srubech poblíž hranic
je vítězství mi na nic, sám sebe porážím
Dnes dali království za obrněné vozy
mí maršálové strozí na malém nádraží