Zimní vyprávění
(Lukáš Šebesta, Jan Pouska/ Luděk Schmoll)

Zasněženým krajem kráčel pocestný
nikoho nezdravil a nikdo neznal jej
po hledání marném a dlouhém bloudění
mlčel, i když na tváři mu tančil vloček rej

Už zmizel za lesem, však nám všem nedal spát
koho nebo co tak dlouho hledal tu
z modravého nebe hoboj slyším hrát
dříve nežli soumrak spustí svou roletu

Ref:.
Kolikrát se zdála blízko chvíle
kdy utichal dávný spor
vždycky někdo další začal střílet
generál sestoupil z hor

Možná ten muž hledal dávného přítele
proč ho tenkrát ztratil, dodnes nevěděl
jak znamení smutku má jizvu na čele
a místo lásky k ženě jen mrtvou Sirael

Ref:.
Kolikrát se zdála blízko chvíle
kdy utichal dávný spor
vždycky někdo další začal střílet
generál sestoupil z hor

Kolik smutných lidí ještě potkat mám
místo žití stále své slunce hledají
co se s námi stalo, je konec vidinám
ba ne, ještě žijem, tedy máme naději.